Duchovní obnova žáků 9. třídy

Stalo se to v pondělí 25. září,
že pan učitel Hennig a jeho třída na výpravu vyráží.
Na jakou to výpravu, to se všichni dozvíte,
a k tomu vám přeji, pěkně si to užijte.

Takže hezky od začátku,
jak se to sluší a patří v tomto článku.
Sešli jsme se ráno, kolem osmé hodiny,
a všichni očekáváním naplněni do vlaku jsme vstoupili.

Cesta tam nám rychle ubíhala,
až malá vesnička na obzoru se ukázala.
Jak se jmenovala, to si již nepamatuji,
ovšem název malé vesnice v tomto příběhu nehraje významnou roli.

Když cesta naše byla v pátém kilometru,
Stará Ves a Centrum pro mládež v ní již nebyli v nedohlednu.
Ještě chvíli trvalo než jsme se tam dostali,
ovšem v cíli naší cesty vřelého přijetí jsme se dočkali.

Již tam na nás čekali,
pan farář a jeho parta z fary.
Nebylo jich mnoho, vlastně jenom šest,
ovšem o stravu, bydlení a zábavu se postarali hned.

Trochu jsme se obávali, co nás vlastně čeká,
ovšem po chvilce všechny zlé myšlenky odpluly jako rozbouřená řeka.
Rychle jsme se ubytovali
a hned na program nás uháněli.

Nejdřív jedna hra, abychom se poznali
a po svačině hned na katechezi jsme chvátali.
Duchem Svatým naplněni volejbal jsme si zahráli,
abychom nebyli otráveni a o fyzickou námahu jsme se již nebáli.

Podobně to šlo druhý i třetí den,
přednášky jsme hltali jen.
Ovšem konec obnovy nás neminul,
ano muselo to přijít,
při loučení náš pláč se pomalu z očí linul,
ovšem vzpomínky na to budem ještě dlouho mít.

Nakonec vám musím říci,
jak to dělají všichni básníci,
ukončím to těmito slovy,
že popřeju tobě, dceři či synovi:

„My deváťáci jsme již obnoveni,
přejeme vám to samé
a buďte od nás pozdraveni,
od nás ze školy z Hradce."

Jindra Dušek